Zuby Moudrosti

Možná si říkáte, že jsem určitě tlustá a ošklivá. Nebo prostě divná. Pravda, divná, to já jsem. Ale ne tak divná, abych nemohla být stejná. Popravdě si myslím, že nejsem ani hezká, ani ošklivá. Ani hubená, ani tlustá. S jistotou vám ale můžu sdělit, že jsem malá. Ne hodně malá, prostě jenom malá. Když nejsem namalovaná, lidé si myslí, že je mi čtrnáct. Proto nenamalovaná chodím jenom s kamarádkami, které už mě znají tak dobře, že nemá smysl si před nimi na něco hrát. Řekněme, že s každou přidanou vrstvou make-upu se můj věk zvyšuje. Asi takhle: Takže, když chci jít do hospody na pivo a dám si jenom jednu vrstvu řasenky a udělám obočí, ptají se mě asi takhle: Číšník: "Slečno, je vám osmnáct?"  Já: trochu nasraně kývám.  Číšník: "A jste si jistá?" Zato když si namaluju linky a vezmu podpatky, už se mě nikdo neptá. Je to trochu ponižující, když je vám skoro devatenáct a lidé vám to většinou nevěří. Ale co se dá dělat, no, už jsem si zvykla a utěšuju se tím, že ve čtyř...

Ahoj! Chtěla bych se vám trochu představit. Vzhledem k zaměření blogu jsem se rozhodla zůstat v anonymitě, takže logicky nepublikuji své pravé jméno. Můžete mi ale říkat prostě nomen omen přezdívkou Poslední Panna . Jsem ve druhém ročníku na univerzitě, je mi jednadvacet a jsem panna. A vážně si někdy připadám jako poslední. S přibývajícím věkem (ano tenhle obrat zní přesně tak starosvětsky, jak jsem si přála) si víc a víc uvědomuji, že moje panenství není prokletí, jak jsem si kdysi myslela, že to není známka toho, že jsem ošklivá a méněcenná, ale že je to dar . Že mě naučilo vážit si sebe sama, svého těla a ukázalo mi, že není těžké se s někým vyspat; že těžké je najít někoho, s kým se budu chtít milovat. Tolik asi k ušlechtilým a velkým ideálům. Než se objeví pan Božský, který bude hoden vymést pavučiny z mojí panenské blány a žít se mnou šťastně až do smrti, užívám si konfrontace s nejpodivnějšími exempláři mužského pohlaví a píšu o nich v surové a nepřikrášlené podobě s dávkou iro...