Zuby Moudrosti

Od té doby, co jsme si pořídili dva psy, jsou moji rodiče jako vyměnění. Z našeho starého psa nikdo na větvi nebyl, co si budeme povídat. Voda, granule, pelech, konec. Zato když jsme si pořídili dvě štěňata, začalo to jít celkem solidně z kopce.  Rodiče se například dočetli, že granule nejsou pro psy zdravé. Aby tedy psům zachovali co nejlepší zdraví, začali jim vařit. Moje matka pravidelně nakupuje v lahůdkách krůtí maso, někdy i v hodnotě několika stovek, aby chlapečci měli jenom to nejlepší. Na moje námitky, že jsou psy a každé jídlo jim připadá jako nová dávka drogy chronicky závislému člověku, takže jim rozhodně nemusí vyvařovat to nejlepší maso, nesouhlasně vrtí hlavou a namítá, že jim přece nebude kupovat nějaké blafy. Když jsem se snažila vyhnat klubko psů a svého otce ze svého pokoje, kde se rozhodli přetahovat s o míček, táta mi mezi větami typu : "Kdo je náš pejsánek? No kdo je náš pejsánek? No nejsi to snad ty, ty jeden klučíku ušatej?" sdělil, že jestli budu ješt...

Tak na mě padla podzimní melancholie. Nebo spíš deprese.  Ruby , umělkyně, která je nejspíš mojí spřízněná duše :D Frankie si našel holkou, a můj Fuckbook za chvíli nepochybně začnou zásobovat jejich cukrkandlově sladké fotky, aby byl výsměch těch nahoře dotažen do dokonalosti. Hádám, že ta holka mu nikdy nenavrhla, že by mohli jít na pivo do největšího pajzlu, nikdy mu nepsala opilá a nikdy mu neřekla, že o něm ví, že přišel o panictví později než jeho sestřenice. Vlastně ho lituju, protože teď má nejspíš normální holku, která nemá žádnou psychickou ani sociální poruchu a tak. Jako, já osobně si myslím, že to není žádná výhra a že je to docela nuda, protože já jsem jistě mnohem zajímavější, hezčí a skutečně bych mohla být jeho nejvíc nejspřízněnější duší. Ale tak, každý máme právo na jiný názor, že... Abych si trochu přilepšila, koupila jsem si v Kauflandu zlevněnou čokoládu Figaro s nápisem "Chuť lásky," abych alespoň jednou ochutnala, jak že ta láska vlastně chutná. Když j...

2. Ráda jím  Jo. Řeknu vám, že už ani nevím, proč to dělám, ale jestli budete někdy blízko mě, zaslechnete mě vykřikovat věci jako: "OMG, jsem tak tlustá!" a "Taková tlustice!" a "Jsem fakt tlusť!" Jo, je pravda, že bych mohla víc cvičit a míň jíst. Je pravda, že by moje bříško mohlo být méně vyklenuté. Je pravda, že by moje stehna mohla být víc pevná, a stejně tak můj zadek. Je pravda, že při mých sto šedesáti centimetrech a padesáti pěti a tak dále kilech o obezitě lze mluvit jen v krajním případě. Ale! Některé z vás určitě pochopí, že si tak prostě někdy připadám! Třeba když sním pizzu, zapiju to půllitrem coly a pak to zajím balíčkem sušenek a odvalím se někam v klidu trávit. To se cítím jako stokilový mamut na dovolené. A někdy mám fakt výčitky svědomí. Víte, měla jsem takové výčitky svědomí, když jsem cvičila a pak se nezdravě najedla, že jsem přestala... cvičit. Ale já prostě ráda ráda jím, jak zpívá Ewa Farna, kterou jsem díky téhle její písnič...

Takže, to bylo asi takhle: byla poslední noc léta, tak jsme si s kamarádkou vyrazily do jednoho podniku, abychom si ještě do rána zatančily. Byly asi už čtyři ráno, když jsme do klubu dorazily. Už jsme ten večer stihly popít s jednou naší další kamarádkou, zatančit si na skorovesnické zábavě, pozorovat hvězdy a sníst asi pět toustů. Sem jsme šly jenom proto, že jsme si chtěly zatancovat na starou dobrou oldies hudbu.  V klubu byl i bratr mojí kamarádky a jeho kamarád. Oběma jim je pětadvacet. Chvíli jsme tak tančili ve skupince, pak se mi ale kamarádka jaksi ztratila, nebo já už ani nevím, jak k tomu došlo, ale najednou jsem tancovala s tím kamarádem kamarádčina bratra. Říkejme tomu pánovi třeba Diviš. Abych vám ho trochu popsala: tak je docela malý, může mít tak metr sedmdesát pět maximálně. Když jsem měla boty na klínu, byl mezi námi nezvykle malý výškový rozdíl. Asi tak o půl hlavy, ale já na to prostě nejsem zvyklá, jak jsem malá :D Mimo to strašně rád vykládal všemožné histork...

To jsem si takhle seděla ve čtvrtek u počítače. Najednou mi skoro po roce vyskočila zpráva od Ötziho.Ötzi je ten kluk, se kterým jsem chodila do tanenčích . Hned mi to bylo divný, protože jsme se rok nebavili, a mimo to jsem věděla, že má holku (ten hroznej pocit , když jsem si vždycky myslela, že je to ten "chudáček blbeček" a pak mi došlo, že daleko větší chudáček blbeček jsem já sama). Když jsem to podotkla před kamarádkou, hned mi odpověděla: "Asi jim to neklape!" V tu chvíli jsem to ještě nijak neřešila. Psali jsme si a docela si rozuměli, daleko lépe než kdy předtím. V pátek se to opakovalo a v sobotu taky, akorát okolo deváté napsal, že si teď nemůže psát, že musí jít ven. Bez smajlíku. Bylo jasný, že se něco stalo. Tak jsem se v tom nevrtala, protože jsme se domluvili další den na pivo. Druhý den jsem tedy na schůzku přišla, a po pivu z něj vypadlo, že se s přítelkyní včera rozešel. (Může mi někdo, sakra, říct, proč si lidi vybírají ZROVNA MĚ, abych jim rad...

Jednou jsme si s kamarádkou vyrazily na zábavu. Brzy jsme se dostaly do patřičné nálady, kterou zajistila vodka s colou, což byla poměrně divná kombinace, ale jednalo se o krajní nouzi, neboť vietnamská večerka měla ve státní svátek zavřeno (skandální bylo, že v nejspíš v jejich státní svátek, protože byla obyčejná sobota), takže jsme musely vzít zavděk železnou zásobou - nebo spíš lahví, která spadla za lednici loňské Vánoce a od té doby ji nikdo nehledal a nenašel. Ukryly jsme lahev v keřích a vyrazily do víru zábavy. Chvíli jsme se cukaly v parodii na tanec vedle sebe, jenže potom kamarádka zpozorovala kohosi, kdo s pár promilemi v krvi a šerem, ve kterém skoro nebylo vidět na dva metry, vypadal prostě neskutečně sexy a ona ho zkrátka musela zkusit sbalit, nebo alespoň zjistit, že je to jenom hodně špatně ostříhaná a nenamalovaná holka. Vzhledem k tomu, že nejsem zrovna z největších, neměla jsem šanci ji najít. Naštěstí na diskotéce byl balkon, kde se sice nedalo tančit, ale byl tam...

O prázdninách jsem, lačná po penězích, nastoupila hned na dvě brigády: jednu v Tescu a druhou v Kauflandu. Protože mi Kaufland v srpnu dal asi šest směn, zbytek jsem si nabrala v Tescu. A nabrala jsem si toho fakt hodně, že jsem v půlce srpna měla tak akorát dost. Volný čas jsem vyvažovala zlatem a už mi všechno lezlo na nervy. Po jedné směně jsem si šla večer s kamarádkou sednout na pivo. V devět patnáct večer mi zazvonil telefon. Kaufland. Zvedla jsem ho, a do ucha mi okamžitě spustila paní povýšeneckým, nosovým hlasem: "Dobrý večer, slečno Panno, tady Kaufland. Vypadly nám dvě prodavačky, takže vám volám, abych se vás zeptala, kdy máte čas." Řekla jsem jí, že čas už do konce léta nemám. Tou dobou zbývalo asi čtrnáct dní, ze kterých jsem ještě týden měla směny v Tescu, a pak jsem si chtěla užít svoje volno. To se ale paní silně nelíbilo. "A to jako nemůžete ani patnáctého od sedmi do devíti, ani šestnáctého od šesti do čtrnácti, ani dvacátého od osmi do osmnácti?"...