Zuby Moudrosti

Robustní Roberta je nejen opravdu masivní tělesné konstrukce, ale ještě k tomu dokáže vypít dvě lahve vína za večer, což se v našem stotunovém přátelství ukazuje jako obrovská výhoda. Právě díky ní jsem našla ideální vztah, který se pro mne stal svatým grálem všech vztahů, protože jestli existuje dokonalá polovička, tak jestli já jsem pizza, tak Roberta je sýr; jestli já jsem mozzarella, Roberta je rajče; jestli já jsem svíčková, tak Roberta je knedlík. S Robustní Robertou se známe skoro od první třídy, kdy náš první kontakt proběhl tak (alespoň podle slov Robustní Roberty, protože já si to nepamatuju), že jsem ji v kině kopala do sedačky a ona si myslela, že jsem blbá kráva. (Některé věci se nemění.) Následně nás osud svedl do jedné třídy na gymnáziu, kde jsem si stále myslela, že je Robustní Roberta blbá vysoká kráva a ona že já jsem blbá malá kráva. Náš láskyplný vztah se ovšem postupně vyvinul a přerostl v trvalý svazek, neboť jsme obě kromě malé a velké krávy začaly být i tlusté k...

K neuvěření, za poslední měsíc se mi staly dvě dokonalé situace, ve kterých jsem si řekla, že by to bylo naprosto ideální do nějakého románu. Přesně takové ty situace, kde se hlavní hrdinové seznámí, naprostou náhodou při nějaké naprosto klišoidní situaci, kdy jim nezbude nic jiného, než se dát do řeči, no znáte to. A pokud ne, stačí zamířit do oddělení s červenou knihovnou a inspirujte se tam. Garantuji, že si nebudete po večeři muset dávat zákusek, jak vám budou trnout zuby. Každopádně se začínalo zdát, že se už ani vesmír nemůže dívat na to, jak jsem se smířila se svou věčnou nespárovatelností, a začal se mi to pokoušet překazit. Bohužel, nebo vlastně bohudík, jsem žádného pana Porsche nepotkala, protože se vesmíru zoufale nepovedlo postavit mi do cesty kluka, který by stál za hřích. Tak třeba příště! Situace první nastala, když jsem byla běhat. Užívala jsem si boží západ slunce a blesky v dálce. Blesky. A západ slunce mezi mraky. Bouřkovými mraky. Brzo začalo pršet. A pak začalo pr...

V neděli jsem byla ze všeho už tak unavená, že jsem panu Nedělovi narovinu vyklopila všechny svoje poznatky a důvody, proč jsem do 7/7 šla (samozřejmě jsem vynechala fakt, že jsem Poslední Panna). Své na tom asi udělalo i to, že studoval psychologii, tak jsem se radši nepřetvařovala, kdyby mě náhodou chtěl psychicky analyzovat. Dost se mi ulevilo, protože jsem získala názor cizího člověka, který do toho byl tak trochu zainteresován, ale hned věděl, na čem je. Bavili jsme se hodinu nad kafem z automatu, což byla po pivu další úleva.  Doufala, že budeme kamarádi, protože pokud budu podobný experiment někdy opakovat, bude se mi psycholog hodit, jenže přestože jsem si ho přidala do přátel, ani jednou nenapsal. 7/7 kluků jsem já napsala, abychom se radši sešli osobně (Nebavilo mě protahovat konverzace o ničem s lidmi, se kterými bych si pak neměla co říct a mohli by mi nakonec být i nesympatičtí. Proč investovat čas do někoho, o kom vím maximálně to, jak zhruba vypadá a kolik píše...

V sobotu jsem cítila entusiasmus, neboť zbývaly poslední dva dny a můj týden plný piva a hospod byl u konce. Kamarádka mi psala: „Překvap játra, dej si vodu,“ a já se nemohla dočkat nového týdne a přísahala jsem si, že moje játra budou odteď nejšťastnější játra na světě. Jen ještě to jedno rande… Doufala jsem, že tenhle kluk mi nějakou tu historku zařídí, neboť se mi nezdál už podle způsobu psaní, kdy jediné smajlíky, které psal, měly slzičku u oka :’D. Jakože to je tak šťastný, že si se mnou píše, že z toho až brečí? Nebo brečí, i když se směje? Přihasila jsem si to na schůzku v sukni a osmicentimetrových botičkách na klínu. Ups, dneska to byla vážně chyba. Na smluveném místě na mě čekal maličký elfí kluk, jehož hlava dosahovala k mým očím. V životě se mi nestalo, že bych někde byla s klukem, který by byl menší než já! Náhle jsem měla spoustu pochopení pro utrpení Robustní Roberty, mojí vysoké nejlepší kamarádky. V životě by mě nenapadlo, že si budu p...

Rok se s rokem sešel a moje panenská blána zase o něco víc zarostla pavučinou. Je mi jednadvacet, což už není jen na půli cesty ke čtyřicítce, to už je za půlkou. K narozeninám jsem dostala velmi dospělý dárek, knihu Padesát odstínů šedi, a to mě přimělo se vyděsit, neboť jsem spatřila tu podobnost: Anastasii bylo dvacet dva. A byla panna. A byla novinářka. Náhoda? Nemyslím si. No, ačkoli Padesát odstínů způsobilo mokré sny nejedné ženě, mně způsobilo spíš noční můry a jeden z mých dvou největších staropanenských strachů; že si mě vyhlédne sadomasochistický miliardář s barevným příjmením a bude se mě pokoušet o můj věneček připravit s bičíkem v ruce. Je to jistě hodně opodstatněný a reálný strach, protože takoví se prochází na každém rohu a hledají si mladé panny (řekla bych, že mám štěstí, že jsem už skoro stará panna) a lákají je na svezení helikoptérou, aby je mohli zavřít do červeného pokoje. Horší než úchylové, co lákají děcka na bonbony, vzhledem k tomu, že byli právě Padesáti o...

Protože jsem po předchozích dnech automaticky předpokládala, že rande bude taky v sedm, nespěchala jsem, ale přesto jsem byla připravená už v půl šesté. Výborné skóre, měla jsem tedy ještě hodinu a půl času. Rozhodla jsem se, že půjdu dřív a ještě si zajdu vybrat peníze a trochu se projdu a užiju si hezký den.Vyhrabala jsem se těsně před šestou. Užívala jsem si poklidnou cestu a poslouchala hudbu, když mi náhle v šest dvanáct přišla zpráva: Kde jsi? Nikde tě tu nevidím . Už jsem mu chtěla vynadat, že se spletl, ale pak jsem rychle hledala a v konverzaci našla o tři zprávy dál, že jsme se skutečně smluvili na šestou, ne na sedmou. A sakra, jak to mám jako vysvětlit? Teď si myslí, že jsem si z něj udělala legraci a určitě odejde. I když to by nebyla až taková hrůza, beztak bych ho už nikdy neviděla… Tohle všechno mi jelo hlavou, zatímco jsem mu odepisovala, že jsem se zdržela a že jsem mu to psala, jen se mi ta zpráva neodeslala. Kdybych vypustila tu posledn...