Zuby Moudrosti

Tak se s tím, sakra, už konečně smiř. Prostě nenapíše, ne, nenapíše. Smiř se s tím, že to, že ti nepíše, sice můžeš omluvit tak, že třeba nemá čas, že právě masturbuje nad tvou fotkou (nebo možná ještě pravděpodobněji nad fotkou té hnusné ceckaté krávy* z vedlejší ulice, která je teď možná sexy, ale ať počká za deset let, až bude ty cecky vláčet po zemi a lidé si je budou plést s šálou a nikdo si o ni neopře ani kolo ze strachu, že by se jí zarazilo do zadku a ona to ani nepostřehla), že třeba zrovna má důležitou rodinnou večeři (kdy mu maminka ohřála polévku z pytlíku a on ji teď jí u počítače, kde masturbuje nad tou hnusnou ceckatou krávou a pak se nepochybně udělá do té polévky a spokojeně to sní), že se mu zasekla klávesnice (možná po tom, co se na ni udělal po masturbaci nad tou hnusnou ceckatou krávou) nebo že třeba píše něco důležitého do školy (leda tak seznam webových odkazů s pornem). Ne, třeba nedělá nic z toho (i když zkušenost praví, že jedna z výše uvedených možností nutn...

 Stalo se to jednou takhle, když mi kluk, se kterým jsem si hezky popovídala a užila večer, zrušil další schůzku. To, že mi tři dny poté nebyl schopný říct, proč to vlastně udělal, načež mi úplně přestal odepisovat, je jedna věc, ale o té se tady bavit nechci. Od momentu, kdy jsem se posadila v kavárně, až do chvíle, kdy mi o tři čtvrtě hodiny později poslal zprávu, že nedorazí, zatímco jsem tam čekala jako naprostý idiot, jsem tak nějak čekala, že to dopadne prostě špatně. Všichni se někdy setkáme s odmítnutím. Zkrátka to k životu patří. Někdy se dokonce stane, že se dostanete do fáze absolutního smíření, kdy si odmítnutí chcete dramaticky prožít pro estetické účely a srdceryvně si ulevit hořkým pláčem. Jenže někdy se taky stane, že nám vesmír prostě nechce ani to dovolit! 22:58 Dopadnu na plastovou sedačku v rozjezdu a chci začít brečet, protože mě ten idiot ponížil, donutil koupit si kafe, které jsem ani nechtěla, a ještě mi napsal, že mi nebude nic vysvětlovat. A to to vyp...

Zdravím všechny a zároveň se chci tak trochu kát, protože - zkouškové. Poslední týden se ze mě stala takřka nemyslící bytost, která si nesundala infantilní legíny a tričko se zadkem Bruce Springsteena a svět venku se začal pomalu zdát jako mytický pojem. No jo, už nebudu nic nechávat na poslední chvíli! Mám to přece i v předsevzetích, takže... vůbec nevadí, že jsem tenhle článek chtěla vydat už předevčírem. Užijte si ho!  Šmarjá pane, jak je to tam v těch kalhotách sakra složený, když se to postaví? Jo aha, takhle, nahoru? No jo, fakt. To musí být ale šíleně nepraktický, když se to stane na veřejnosti. To je potom asi celkem prekérní situace. Tak to asi osvobodím. Jééé, ono to vypadá skoro jako nějaký had! Tak to je majitel jako krotitel hadů! Přesně jako ti jogíni, kteří hrají na flétnu a hadi vylézají z košů. A to ani nemusel na nic hrát, stačilo jenom, aby si přes podprsenku sáhl na moje prsa. No, někteří hadi asi nepotřebují symfonii a stačí jim jen tón. Skoro jako had s jedním...