Zuby Moudrosti

Když mi bylo třináct, četla jsem Mediátora od Meg Cabotové a strašně jsem se zamilovala do Jesseho. Chtěla jsem být mediátorka a chodit s duchem nemrtvého španělského chlapíka s bílou košilí s rozhalenkou.  Když mi bylo třináct a půl, přečetla jsem Stmívání a na Jesseho zapomněla. Strašně jsem chtěla chodit s upírem, ale vzhledem k odporně majetnickým sklonům Edy Cullena (už tenkrát jsem měla ráda svoje soukromí!) se mi víc zalíbili vlkodlaci. Nejeden večer jsem trávila nad slintáním nad břišáky Taylora Lautnera a/nebo si představovala, jak jsem kočičí žena, jdu do lesa a tam jednoho vlkodlaka potkám. Takhle tehdy vypadal můj popis dokonalého kluka, který jsem napsala. Jako fakt. Hledá se kluk, nejlépe o rok starší než já, černé vlasy, světlá pleť, stříbrné oči, dokonalý úsměv, nádherný obličej. Jako malý musel spadnout (kromě vlasů) do kyseliny, aby nebyl chlupatý. Nejlépe upír nebo vlkodlak, prefereuju ale druhou možnost. Musí být milý, romantický, citlivý (ale ne moc), chytrý, o...

Čas maturitního plesu se nezadržitelně blíží. S ním jsou spojené i nepříjemné povinnosti, jako třeba nácvik předtančení v sedm hodin ráno nebo nutnost jít na šerpování s někým ve dvojici. A hned s tím šerpováním se objevil první problém. Sice je v naší třídě víc kluků, ale dle mých predikcí jsem byla připravená na to, že ti kluci raději utvoří dvojice spolu, než aby šli se mnou. Moje předtuchy se skoro potvrdily, ovšem jednou před matikou se ke mně naklonil né úplně nejhorší kluk a zeptal se, jestli nevím o nějaké holce, co nemá partnera na šerpování. Samozřejmě jsem jako první uvedla sebe, což zapříčinilo to, že najednou partnera na šerpování mám. A vůbec to není kluk, co by mi kazil fotky na červeném koberci, což sice zní úplně naprosto nepannovsky, skoro jako kdyby to nebyl můj život, ale je to tak. Sice mě tak připravil o možnost užít si těch pár desítek vteřin slávy sama, ale co už. Jakmile bude po předtančení a my budeme oficiálně maturanti 2016, bude následovat tanec. A to bude ...

Teda ne, že bych měla nějakou vlastní zkušenost, že :D Spíš jenom tak obecně polemizuju. Je dostupné a můžete si ho koupit na každém rohu I když si ho koupíte levně, může být naprosto vynikající Jsou na něj kladeny přísné hygienické podmínky, takže se většinou nemusíte bát, že z něj něco chytíte Nemusíte si pořizovat ochranu, když si ho chcete dát Nikdo se na vás nedívá pohoršeně, když si ho dáte na veřejnosti Můžete za život vyzkoušet stovky různých kuchařů a supermarketů a nikdo vás nebude brát jako nymfomanku Můžete si ho dát víc najednou Můžete libovolně kombinovat více jídel dohromady Můžou vám ho opatřit rodiče Můžou vám ho opatři kamarádi Můžete si ho užít s kýmkoli a kdekoli Nemůžete po něm otěhotnět Můžete se o něj podělit s ostatními Sbližuje lidi, aniž by od toho ostatní potom očekávali další pokračování Když si na něj zajdete do restaurace, můžete si to napsat i na Facebook a svěřit se s tím všem ve vašem okolí, a nikomu to nebude připadat divné ani pohoršující Můžete s kaž...

P.S. OMG! Pardon za ten ošklivý anglicismus, ale už je nás tu  padesát , tak mám radost. Padesát, to je přesně jako moje vysněná váha! Snad se to jednou dostane i na tu mou aktuální (pár stovek followerů by se mi líbilo). Děkuju! Zkrátka, můj Věnceslav, vlastním krycím jménem Ötzi, je občas tak trochu pomalejší nátury. Je hodný, to ne že ne, ale někdy není příliš bystrý. Jako například jednou, vloni, když měla moje kamarádka maturák. Dohodla jsem se s Ötzim, že půjdeme spolu, protože jsem tam nechtěla sedět sama. Tak jsem mu nabídla, že pro něj zajedu k nim domů autem. Vypravila jsem se tedy a zastavila u nich před domem ve smluvenou hodinu. Chvíli jsem čekala, pak jsem zazvonila. Pár okamžiků se nic nedělo, potom vylezl Ötziho otec: "Ty tady čeká na Fritzi?" (To je jeho sestra.)  "Ne, čekám na Ötziho," řekla jsem na to, načež mi na tváři vyrazil mírný ruměnec, protože to znělo strašně hloupě, asi jako když jde kluk vyzvednou svou holku na ra...

Dneska jsem stála ve frontě na oběd. Přímo přede mnou stála nějaká mladší holka s klukem ze čtyřletého gymplu. Fronta dlouhá a já vzteklá. A aby toho nebylo málo, ještě ke všemu jsem měla skvělý výhled na jejich milostné skoroorgie v přímém přenosu. Tu chlapec odhrnul dívčině vlasy za ucho, tu ji objal paží kolem pasu, támhle jí zmáčknul zadek, tam jí dal francouzáka, tady jí políbil na rameno, ze kterého stáhl ramínko trička... Přičtěte si k tomu asi tak sedmdesát lidí namačkaných těsně okolo a uzoučkou uličku, kterou se chodí z jídelny ven. Ti dva nejen, že to nevnímali, ale ještě se tvářili nasraně, když do nich někdo strčit a vyrušil je tak z jejich důvěrností. A pak mi řekněte, jestli je tohle normální společenské chování. Stejně tak celou svou docházku potkávám páry na školních chodbách, kteří zřejmě nevědí, co znamená dělat "soukromé věci." Takoví lidé si s největší chutí stoupnou doprostřed chodby, aby je každý musel obcházet, a vůbec nehledí na to, jak je to pro osta...

Ötzi, tak jsem se rozhodla přezdívat tomu pánovi, který se mnou chodil do tanečních a pak se mě pokoušel balit. Od té doby jsme se asi dvakrát sešli a já z něj vytáhla pár kafí, cigaret a komplimentů. Nebo mi je respektive sám nabídl, abych to uvedla na pravou míru :D Zkrátka a dobře je to poměrně jasný. Má o mě zájem, ale není to Evžen . Ale není to ani můj pan vyvolený. Je to... VĚNCESLAV :   Kluk, kterému se líbíte a není úplně nejhorší, ale přesto s ním chodit nechcete. Berete ho jenom jako kamaráda, ale užíváte si tu pozornost a to, že vás někdo chce. Zkrátka klasická friendzone. (Věnceslav - rád by měl můj věneček, ale ... smůla. Tak ho může jenom oslavovat.) Takže si prostě zkrátka užíváte, ačkoli to nechci opětovat. Tomu by člověk skoro nevěřil, jak to dokáže zvednout holce sebevědomí. A ušetřit peníze. Vzhledem k tomu, že se vám nijak nehnusí, tak s ním někdy jdete ven, a pokud se vám poštěstí, je to gentleman a je štědrý, takže se nezdráhá vám zaplatit kafíčko, pozvat vás...

Jestli jsem vám to ještě neřekla, tak jsem naprostý antitalent na pečení. Nevím proč, ale prostě je to se mnou dost marné. Každopádně si dobře pamatuju svůj první pokus - bylo mi asi tak šest a máma se na mě hrozně naštvala a někam odešla, tak jsem jí na usmířenou upekla trojbarevný koláč. A povedl se. Máti byla nadšená a já pak upekla ještě pár bábovek, a ona mě všude vychvalovala do nebes , jak jsem skvělá pekařka a podobně. Doteď nevím, jak to se mnou vážně bylo, nebo kde se to zlomilo, protože co jsem starší, vyhýbám se pečení velkým obloukem. Protože jsem úplně, úplně marná. Takže si někdy lámu hlavu, jestli byly moje výtvory dobré na malé dítě (tedy hrozné, ale viděné přes růžové brýle dospělých, nebo dobré v poměru k věku), nebo skutečně dobré a poživatelné. Vzhledem k tomu, že jsem si ale jako malá myslela, že umím kreslit, a když zpětně vidím svoje obrázky, soudím, že jsem měla leda tak velké sebevědomí než talent, hádám, že s pečením to nejspíš bude podobně. (Divné na tom je...

1. "Přijde to, až to budeš nejmíň čekat!" Za tuhle větu bych zabíjela. Vážně, vždycky, když to slyším, objeví se mi u pusy pěna a moje odpověď se začne skládat z neartikulovaného vrčení. Protože, co na tohle říct? "Ok, tak já přestávám čekat, díky moc za radu!" ? Tahle sluníčková věta je tedy rozhodně na prvním místě mého seznamu a vlastně je i důvod, proč jsem se rozhodla tenhle seznam sepsat. Je to věta, kterou slyším nejčastěji, jak od zadaných, tak od nezadaných lidí. Nepopírám, že je to pravda; některé věci opravdu přijdou, když je nejméně čekáme (třeba průjem), ale neplatí to tak vždycky. Když už jste single delší dobu, nebo když o tom přemýšlíte, nebo když už tuhle větu slyšíte po padesáté, nejde to nečekat. Prostě si nemůžete poručit, že přestanete čekat. Mimo to se začnete cítit nepříjemně pod tlakem, protože vždycky, když někam jdete, napadne vás, že prostě nesmíte čekat, že někoho potkáte. A jakmile si řeknete tohle, vždycky čekáte. A pak se vám do hlavy...