Zuby Moudrosti

Maturita je úspěšně za mnou, dokonce s vyznamenáním!, takže můžu už taky dělat chytrou a světaznalou :D Takže jsem vybrala dobré rady, které zaručeně u maturity pomáhají. Akorát to s nimi dopadá trochu jinak, než by vás napadlo. 1. Udělejte si plán ... jak se budete učit týden před maturitou. Tenhle plán si můžete vypracovat klidně už v září. 2. Nepanikařte ... předem. Nechte si hysterické záchvaty nejlépe na noc před zkouškou, to jich stihnete víc než dost. 3. Vyspěte se ... do zásoby, protože o svaťáku a v maturitním týdnu na to už nebude čas. 4. Učte se s kamarády ... nejlépe takovými, co mají vypracované všechny otázky buď na počítači, nebo hezky píší. 5. Odměňujte se ... taky do zásoby. A to i tehdy, když jste ještě nic neudělali. Taková motivační čokoláda (tak třikrát denně) dělá fakt zázraky. Čím víc tuku na sobě budete mít, tím hůř vás potom budou moct od zkoušky vyhodit. 6. Učte se společně s nejlepší kamarádkou ... nejlépe takovou, se kterou si budete šest hodin povídat o tom...

To jsem zase jednou zavítala za Ötzim , abychom si po dlouhé době pokecali. Chudák Ötzi, bylo na něm vidět, že si připadá krapet nepatřičně (jako ostatně i předtím ) že pro něj jedu autem, kdežto on žádné nemá. (Feministická poznámka na okraj: Je vidět, jak moc jsou v nás zažité stereotypy - proč by na schůzku nemohla holka autem a vézt kluka? Nechápu, proč je to pořád divnější, než když je to obráceně.) Takže jsem ho vyzvedla, dali jsme si kafe a poklábosili. Vzhledem k tomu, že Charlotta za dobu, co jsme se neviděli, stihla přejít do mého vlastnictví, dělala jsem hrozně chytrou, a, co si budem povídat, tak trochu jsem se vytahovala, protože Ötzi je prostě kluk, který se mi nelíbí, ale já jemu ano, což mě staví do jakési lepší pozice. Takže jsem dělala, jak Charlottě rozumím.  Vyprávěla jsem mu o STK, o kterém mi vyprávěl táta, a taky o tom, že když se správně jede, žere Charlotta na cestě z našeho domu na chatu pouhých tři a půl litru nafty (Taky říkal táta.). Pak jsem přidala in...

Ahoj! Asi se divíte, proč jsem tak dlouho nepsala. Možná jste někteří dokonce dostali mylný dojem, že je to tím, že už třeba nejsem Poslední Panna, a tak už nemůžu tenhle blog používat. No, tak to bohužel není. Jediná změna, která se udála v mém životě, je, že jsem panna s maturitou a přijatá na vysokou. A taky jsem (byla) Panna s jakousi tvůrčí krizí. Asi z přemíry přijaté moudrosti, které se mi dostalo (společně s několika desítkami hysterických záchvatů) během období maturity. Už to ovšem pokojně zase zapomínám, ačkoli se mi včera už počtvrté zdálo, že musím k maturitě znova. Ještě před maturitou jsem jela na do Brna na přijímačky. V autobuse vedle mě seděla ženská nápadně podobná naší učitelce na ZSV, protože se na mě vždycky děsně zamračila, když jsem si kousla nějakého jídla nebo vytáhla mobilní telefon. Naštěstí potom usnula a zbytek cesty strávila s otevřenou pusou a tekoucí slinou, takže nedostala ani noviny, ani kapučíno, což mi trochu zlomyslně zvedlo náladu. Na Testech stud...