Zuby Moudrosti

I přesto, že jsem ze sebe udělala alkoholičku , onen pán na mě nezanevřel! (Mimochodem, abych mu nemusela říkat "onen pán", dám mu pro svoje účely přezdívku. Kamarádka o něm prohlásila, že vypadá trochu jako Frankenstainovo monstrum. Bude to tedy Frankie :D) No prostě. Frankie na mě nezanevřel, jupí! Akorát já, jak už to bývá, zase se to všechno posralo... Nejdřív vám ale musím vyprávět, jak jsme se měli sejít poprvé, někdy začátkem srpna. Protože měl tou dobou odjíždět a já neměla moc času, domluvili jsme se, že mě půjde doprovodit na oslavu narozenin jedné mojí kamarádky. To ráno jsem se cítila docela dobře. Obočí se mi povedlo přímo nádherně (rozumějte: obě moje obočí vypadala stejně), stejně tak se mi povedlo se namalovat. Oblečení jsem promýšlela a nakonec jsem si vzala sukni a černé tílko, aby to nevypadalo, že jsem se nějak moc snažila, že jo. Nádhera. Vypadala jsem na svoje poměry fakt dobře. A pak najednou pípne zpráva, že se moc omlouvá, ale že to nestihne, protože ...

To se tak stalo po jednom osudném večeru, kdy jsme s kamarádkou začaly bílým vínem za 50 korun, pokračovaly červeným krabicákem za 25 a zakončily to pivem. Ráno jsem se probudila brzo, protože jsem se bála, že jsem zaspala. Měla jsem totiž jet k zubaři do vedlejšího města. Asi první hodinu to bylo jakž takž OK, ale pak se mi začalo dělat hůř a hůř. Žaludek mi pravidelně pulsoval v krku, ale já si říkala, že si to jenom namlouvám. Dokázala jsem do sebe dostat asi pět piškotů, slunečnicová semínka a hroznový cukr. Nebyla jsem moc vyspaná, tak jsem si ještě šla na hodinu lehnout. V půl druhé byl ale už čas jít na autobus, abych všechno stihla. Ještě jsem se zastavila v obchodě pro colu a sušenku, ze které se mi okamžitě zvednul žaludek. Všechno bylo ale ještě celkem v pořádku. V autobuse jsem si vybrala sedačku do uličky a u koše. Bohužel, další nastoupily dvě holky s kufry a jedna z nich si ho položila přímo před koš. Bylo mi jasný, že by určitě nebyla ráda, kdybych jí zvracela přes kufr...

První polibek. Můj bóže! Tak to je romantika jako z harlequínek, to je přece každému jasné. Píší se o tom knížky, píší se o tom písničky, píše se o tom v časopisech, holky si to tajemně šeptají při přespávacích dýcháncích a všichni na to s láskou vzpomínají, protože první polibky přece bývají nejsladší. No, jak u koho.  Jediné, co na mém prvním polibku a vykousnutí bylo zajímavé, bylo datum: 31. prosince, na Silvestra.  Odpoledne jsme byly s mámou v divadle. Na večer jsem byla domluvená s jedním chlapcem, kterého jsem potkala v tanečních. Byl stejně starý jako já a chodil do vedlejší třídy, ale do tanečních ten rok ještě ne. Říkejme tomu chlapci třeba Jeremiáš. Jeremiáš na svůj věk dost rád a hojně pil. Já jsem tou dobou neochutnala ani kapku vodky. Už to zní začátek nějakého špatného vtipu, což celá ta situace také byla. Domluvili jsme si sraz asi v půl sedmé. Byla jsem tam o něco dřív, protože se mi ten den výjimečně povedly linky a i moje vlasy vypadaly, že se mnou nebudou ...

V OBCHODĚ:  1. No doprdele, tak ty jsou fakt boží! 2. Jdu si je vyzkoušet! 3. Bože, snad se neroztrhnou... 4. ...výdech...  5. Jo! Už je mám na sobě! 6. Jenom kdybych měla tak o pět kilo míň. 7. Ale ne, mám křivky, no a co? Copak upnutý šaty můžou nosit jenom vychrtliny?  8. Ani náhodou! Ať všichni vidí, že mám boky! A prsa! (Ale ať nevidí to bříško...) 9. Nebo že bych si k nim koupila i stahovací kalhotky? 10. Nebo budou stačit punčochy? 11. Nebo že bych dva dny před tím, než si je vezmu, přestala jíst? 12. Jo, raději nebudu jíst. Stahovací kalhotky jsou celkem drahý. 13. Tak fajn. Když takhle zatáhnu břicho, je to v pohodě! 14. No jo, ale to budu muset zatahovat bříško celej večer? 15. Né, to nevadí! Vždyť jsem přece tuhle četla, že zatahováním břicha se posilují břišní svaly! 16. Super! Takže budu mít krásný šatičky a ještě tři hodiny cvičení! 17. Tak jo, beru je.  DOMA:  18. ...výdech... 19. Bože, snad se neroztrhnou... 20. Jo! Už je mám na sobě! 21. Ale nem...

  Jsem malá Mám metr šedesát. A když se nenamaluju, vypadám tak na 14. Ani nevíte, kolikrát se mě někdo zeptal, kolik mi je, a pak se na mě zadíval se slovy: "No to ale vůbec nevypadáš!" Nebo kolikrát jsem si vyslechla, že vypadám mladší od známých i cizích lidí. Já vůbec nechápu, k čemu jim to je, když mi to řeknou. To jako mají ze sebe lepší pocit? Nebo mi chtějí zalichotit? (Co se považuje za lichotku ve čtyřiceti, v osmnácti je spíš urážka, děkuju vám moc.) Nebo je těší, že vypadají vůči mně starší? Každopádně jestli to tak vidí všichni, je to asi na výsost jasný: ještě jsem nepotkala budoucího pedofila. Asi málokterý kluk to o sobě v tomhle věku ví, ne? A i kdybych ho potkala, věděla bych, že z něj bude pedofil, takže bych od něj dala pěkně rychle ruce pryč. Ale na druhou stranu, z tohohle bych možná mohla i něco vytěžit. Budu chodit nenamalovaná do společnosti, a když mi nedejbože nějaký kluk napíše nebo mi projeví zájem, dám tip na policii, aby ho do budoucna začali sl...

V každém městě je asi jedna takováhle hospoda. I když jste tam třeba nebyli, asi si to umíte představit, protože to je jedna z věcí, které jsou tak typicky maloměšťácky české, až to bolí.  Hospoda je blíže nespecifikované velikosti. Je úplně jedno, jestli je to malá krčma nebo větší podnik. Tak jako tak je to tam zaplivané, u stěny hraje televize zapnutá na kanálu se sportem, výčepní jsou postarší oplzlí chlápci a leze jim zadek a břicho z kalhot. Chodí tam místní štamgasti pochybného vzezření, ale i rodinky s dětmi, takové ty hnusné rodinky, kdy je otec každý večer v hospodě, matka odešla z prvního ročníku střední, oba mají několik tetování, nejlépe "never don't give up" nebo Playboye, a k tomu mají na krku dva nebo tři fakany, které berou do hospody s sebou, protože jim to přijde normální. Pak se tam taky nachází dva nebo tři páry kamarádů, obvykle v montérkách, s řídkými vlasy, a když si zapálí trávu, nikomu to nevadí, včetně těch dětí. Tak takováhle hospoda u nás je p...

Jistě to všichni známe až moc dobře; to si takhle večer sednete, a ani to nemusí být na Nový rok, trochu se nad sebou zamyslíte, a už to jede. Jeden nedostatek následuje druhý, jedna věc, která vás štve, jde ruku v ruce s nápadem, jak to celé změnit. Pokud máte hodně sebekritickou náladu, nejspíš si usmyslíte, že musíte změnit celý svůj život. Jestliže ale nejste k sobě až tak přísné (v rámci mezí, samozřejmě), vyváznete z toho ještě poměrně lehce a nebudete muset opustit stávající práci, protože vám nevyhovuje šéf, nebo si začít znovu pětkrát denně opakovat, jak jste úžasná a úspěšná v rámci toho tajemného Tajemství, či říkat lidem podle motta "budu víc upřímná" jakoukoli krutou pravdu a přijít tak o pár přátel, nebo dokonce uklidit celý byt včetně koupelny.   Anebo vyjdete s něčím ještě daleko, daleko horším. Jako například předsevzetím, že od zítřka budete hubnou. Jedna z mých posledních diet začala a skončila velmi slavně. Jednou odpoledne jsem si brala z krabice další os...

Sice už je to nějaký ten pátek za mnou, ale v dnešním článku bych se s vámi chtěla podělit o svoje zkušenosti z tanečních.  Samozřejmě jsem byla dost nervózní, ale zároveň jsem se těšila. Krásné šaty, krásné účesy, slavnostní atmosféra v socialistickém kulturním domě... A kluci. Samozřejmě. Která z nás o tom nesnila? Která z nás si nepředstavovala sebe jako krásnou princeznu v náručí nádherného kluka, perfektně tančící  na nějakou romantickou písničku? Sama za sebe můžu říct, že většina z nás se tam princeznou skutečně stane. Jsme nádherné. Nádherně oblečené, namalované, navoněné, učesané... alespoň na jeden večer za celý týden jsme opravdu perfektní. Asi tak do doby, než se z reproduktorů ozvou slova, že se začíná. Některé slečny to jistojistě vůbec nezažily. Já ano - jednou.  A o čem mluvím?  O tom momentu, kdy zůstanete stát. Není to moment, na který holka ráda vzpomíná. Je to moment potupy a beznaděje. Potupy, protože všichni ostatní jsou už v párech a vy tam sto...