Jak jsem se málem pozvracela v autobuse

To se tak stalo po jednom osudném večeru, kdy jsme s kamarádkou začaly bílým vínem za 50 korun, pokračovaly červeným krabicákem za 25 a zakončily to pivem. Ráno jsem se probudila brzo, protože jsem se bála, že jsem zaspala. Měla jsem totiž jet k zubaři do vedlejšího města. Asi první hodinu to bylo jakž takž OK, ale pak se mi začalo dělat hůř a hůř. Žaludek mi pravidelně pulsoval v krku, ale já si říkala, že si to jenom namlouvám. Dokázala jsem do sebe dostat asi pět piškotů, slunečnicová semínka a hroznový cukr. Nebyla jsem moc vyspaná, tak jsem si ještě šla na hodinu lehnout.

V půl druhé byl ale už čas jít na autobus, abych všechno stihla.

Ještě jsem se zastavila v obchodě pro colu a sušenku, ze které se mi okamžitě zvednul žaludek. Všechno bylo ale ještě celkem v pořádku. V autobuse jsem si vybrala sedačku do uličky a u koše. Bohužel, další nastoupily dvě holky s kufry a jedna z nich si ho položila přímo před koš. Bylo mi jasný, že by určitě nebyla ráda, kdybych jí zvracela přes kufr. A určitě by to bylo nepohodlný i pro mě.

Takže jsem vyházela věci z kabelky vedle sebe na sedadlo, prázdnou tašku plácla navrch, nasadila brýle a sluchátka a čekala, co přijde.

Asi půlku cesty bylo všechno jakž takž v pohodě. Ucucávala jsem colu, jenže tu najednou jsem cítila, jak mě to pití v žaludku děsně tlačí. Najednou jsem cítila, jak se mi do pusy hrnou sliny na znamení, že asi fakt budu zvracet. V panice jsem strhla sluchátka, popadla kabelku, otočila se k okýnku, aby na mě nebylo vidět, a zabořila do kabelky hlavu. A pak jsem se začala naprázdno dávit.

Všichni se po mně samozřejmě otočili, žena přes uličku o sedadlo přede mnou si na to dokonce nadzvedla brýle, aby na mě lépe viděla. Holka, které patřil ten kufr u koše prohodila něco jako: "Asi je jí špatně v autobuse," a jiná žena se polohlasně uchechtla: "Asi je těhotná."

V tu chvíli jsem se málem přes to dávení rozesmála. Kdyby tak věděla!

Každopádně mi to trochu pomohlo, do konce cesty jsem se nepozvracela, a zbytek dne už mi bylo celkem dobře, což jsem nejvíc ocenila, když se mi zubař vrtal v puse. Do kabelky jsem si nenablila, což považuju za super úspěch, protože jinak bych musela vláčet dvě kosmetické taštičky, peněženku, klíče, mobil, časopis a dalších asi padesát věcí v rukou, což by nebylo úplně příjemn.

Každopádně mě paní mile překvapila, protože jí spíš napadlo, že jsem těhotná, než že jsem devatenáctiletá panna s opicí jako prase po strašně nekvalitním vínu dvou barev...